Obsah

Rudní revír - Olešnička

 

25. Nad ovčírnou

Nad levým břehem Hodonínky na severním svahu kóty Kopec (461 m), asi 600 m JV od Olešničky, u cesty nad bývalým ovčínem poprvé sbíral rudní minerály P. Chlupáček ve 30. letech. Pocházely snad z rozvlečených a slehlých odvalů po starém dolování. T. Kruťa tuto lokalitu původně popisuje jako „pole v okolí opuštěného kamenolomu“. Rudní minerály tam znovu ověřil J. Pelz a T. Kruťa ji pak chybně lokalizuje do katastru Štěpánova nad Svratkou.

V současnosti je lokalita aplanována do té míry, že pozůstatky po horních dílech zjištěny nebyly a mineralizace vystupuje jen v mělkých rýhách a sutích (rozvlečené haldy ?); výjimečné jsou i výchozy zrudněných barytových žil. Rudní tělesa se sfaleritem, galenitem a pyritem jsou uložena ve směru SSZ-JJV v mramorech a v granátických svorech olešnické skupiny, ojediněle i v bítešské rule. Charakteristická je pro lokalitu prakticky nepřítomnost Cu-mineralizace.

 


 

26. Štola sv. Antonína Paduánského

Samotný název štoly má dlouhou historii. Sv. Antonín Paduánský bylo především jméno těžařstva, jak vyplývá z nejstarší mapy von Papovy z r. 1767, kde se objevuje označení díla „Sanct Antonii de Padua Handlung“; jako označení této štoly je známo z r. 1768. Novější názvy jsou také štola v Sedlákově seči a Antonín Paduánský a dokonce Daškina dierka (tento nezvyklý název je uveden v Atlasu turistických map 1:75 000, č. 120 Kunštátsko z r. 1997) nebo Venušina dírka (tento název se objevil u informační tabule krátkodobě umístěné před nedávnem u štoly). V okolí je zmíněna i další štola s názvem „Glück auf“, po níž se však dosud nepodařilo nalézt v terénu žádné stopy a poloha této štoly je dosud záhadou; předpokládané bližší upřesnění polohy nepřinesl ani rozbor archivních pramenů.

Ústí štoly leží přesně na hranici katastru Olešničky a Horního Čepí na levém břehu potůčku asi 1 150 m JV od Olešničky. Štola leží zhruba 3 m nad úrovní potoka tekoucího od hájovny Lhotky. Vstup byl v minulosti opatřen dveřmi. Štola je částečně zatopena do výše až 1 m a vytéká z ní voda. Délka štoly je asi 58 m. Směřuje asi 8 m k VJV, pak se stáčí do jihovýchodního směru. Štola prochází amfibolity a bítešskými rulami, bez zrudnění. Byla ražena jako odvodňovací dědičná štola v letech 1767-1769 a měla odvodnit doly nacházející se asi 200 m JV od ní. Vzhledem k malé délce neprošla žádným zrudněním. Štrejnovy údaje o tom, že štola sledovala barytovou žílu s rudami, jsou chybné, vzniklé nesprávnou excerpcí Polákovy práce. Zčásti byla vyzmáhána při novém geologickém průzkumu.