Obsah

Dolování

DolováníDolování

Štěpánov se svým okolím býval v minulosti znám jako menší těžební oblast různých rud. V současnosti se zde již netěží, ale o bývalé těžbě nás dodnes přesvědčuje množství štol v okolních kopcích.

Ve 12. a 13. století vypukla v našich zemích stříbrná horečka. Těžebních míst bylo mnoho a centrem tohoto podnikání se stala Jihlava. Doly na stříbro od ní zasahovaly až ke Žďáru nad Sázavou a podle prastarých kutišť můžeme usuzovat, že doly zasahovaly až k Bystřici nad Pernštejnem a okolí Štěpánova. Ze 13. a 14. století pochází mnohé listiny, které nepřímo poukazují na těžbu ve zdejším okolí. V 15. století byly již určitě v provozu stříbrné doly v Cumberku u Švařce a u Horního Čepí. V této době se stalo ze Štěpánova městečko a díky těžbě zde sídlil horní cech a horní soud.

Nejstarší zpráva o dolování železné rudy u Štěpánova pochází z roku 1588. V ní se uvádí, že se zde těží od "pradávných dob". Poté chybí opět písemné zprávy. Teprve roku 1657 se nový majitel panství Maxmilián z Lichenštejna - Kastelkornu snaží obnovit dávno zapadlé stříbrné doly. V žádosti adresované králi prosí o povolení prací a píše, že se zde před 100 lety těžilo olovo, stříbro, měď a železo, kdežto nyní pouze železná ruda. Povolení obdržel, ale podle dalších zpráv těžbu brzy zastavil. Původně se ve Štěpánově dolovala stříbrná ruda (galenit s příměsí stříbra), později ruda měděná (chalkopyrit, kuprit, malachit, azurit), u Koroužného i rudy antimonu a arsenu (antimonit, arsenopyrit). Šachty byly zakládány pouze na vápenci, jen u Horního Čepí na barytové žíle. 18. století znamenalo pro těžbu drahých kovů další rozmach. Roku 1716 převzal Jan František Lauer pod svoji správu všechny české a moravské doly. Na Moravě otevřel znovu doly jihlavské a štěpánovské. Dlouhou dobu byla jeho těžba úspěšná (otevřena jedna z největších chodeb, Kupferstolle = Měděná štola), ale po čase nastal úpadek. Doly předal měšťanům z Kraslic v Krušných horách. Ti zde měděné doly roku 1728 otevřeli, ale cena vytavené mědi nepokryla náklady na dolování. V roce 1763 obnovila založená důlní společnost průzkum starých štol. V jedné bylo nalezeno hodně stříbra a začalo se opět s těžbou. Ne však na dlouho. Sedmiletá válka (1756 - 1763) a ztráta Slezka s Kladskem si vyžádala mnoho financí, proto se zvýšil zájem o těžbu drahých kovů. Vláda vzala nad těžbou finanční i právní ochranu. Na její výzvu byly na Moravě otevřeny stříbrné a olověné doly u Jihlavy a u Štěpánova, později u Velké Bystřice na Olomoucku. Do Štěpánova byl vyslán kvalifikovaný personál v čele s vrchním administrátorem horního a mincovního úřadu Ludvíkem Roddersthalem. Ten také založil nový důl na měděnou rudu. V něm vytěžený chalkopyrit obsahoval i nepatrné množství zlata. V roce 1764 a 1766 byly zastaveny práce na dvou větších štolách u Štěpánova (štola Marie Terezie a Měděná štola) a zintenzívněly práce na stříbrných žilách v Koroužném, Horním Čepí a v Cumberku. V roce 1769 vyvrcholily spory mezi dvěma místními těžebními společnostmi. Díky sporům a malému výtěžku bylo roku 1770 dolování silně omezeno. Rudy měly malý obsah kovů a práce ztěžovaly průsaky vody. A proto 1. února 1773 bylo nařízeno zastavit a opustit všechny kutací práce ve štěpánovském revíru dnem 31. 3. 1773. Zadlužený majitel pernštejnského panství František Stockhammer věděl, že zde zůstaly nadějné žíly a to hlavně v Cumberku u Švařce a u Horního Čepí. Založil proto novou důlní společnost, která začala pracovat roku 1774. Práce na Horním Čepí by byly velmi nákládné, proto se soustředil na Cumberk. Těžbu obnovil na některých uzavřených štolách a otevřel i štolu novou. Už v listopadu 1784 jsou opět všechny štoly mimo provoz. Ještě v roce 1790 byl proveden pokus o těžbu stříbra u Švařce, ale opět neúspěšně. Jen počáteční úspěch znamenal otevření starého dolu roku 1801 v Borovci. Roku 1810 provedl hrabě Salm pokus o netradiční těžbu mědi vylučováním z vytékající cementové vody ze starých dolů. K významnému využití nedošlo. To byl poslední pokus o těžbu na dalších přibližně 100 let. V letech 1916 - 1919 se snažil o dolování mědi na Borovci ing. Skoupil z letovické důlní společnosti. Roku 1934 je povolena těžba barytu pod Stavskou ing. Jeřábkovi. O zdejší ložiska se také zajímal za 2. světové války říšský protektor.

Další geologické průzkumy štěpánovské oblasti proběhly v letech 1957, 1959 - 1963 a 1982. Ing. Oskar Pluskal z katedry ložiskové geologie přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v roce 1977 odhadl zásoby rud olova, stříbra a zinku ve štěpánovské lokalitě na 15 - 25 milionů tun.