Obsah

Památky v městysi

 

Kostel sv. Petra a Pavla

 

kostelŠtěpánovský kostel vznikl snad kolem roku 1230, odborníci spíše uvádějí po roce 1235. Stál takřka jistě na místě dnešního chrámu, jeho podobu však neznáme. Musel být ale postaven částečně ještě v románském slohu podobně jako nedaleké kostely v Černvíru nebo v Dolním Čepí. Zřejmě ve 14. století byl kostel upraven a zaklenut goticky, zůstala však mělká apsida v zadní části presbytáře a další prvky z původní stavby, především jednostranně zazděné románské okénko za oltářem. Kostel postupně procházel celou řadou oprav a změn.

kostel 2První nepřímou písemnou zprávu o něm máme až z roku 1285, kdy je na listině doubravnického kláštera podepsán i farář Heřman ze Štěpánova. Z kamenného kostela upraveného asi ve 14. století se zřejmě zachoval dnešní zaklenutý presbytář (vnitřní rozměry: šířka cca 4,5 m, délka 5,1 m, i s apsidou pak 6,3 m a výška 6,8 m) a obvodní zdi přední části lodi (7,8 x 10,2 m).

O kostelu máme další zprávu až z roků 1590 a 1596. V roce 1605 se ve Štěpánově připomíná nekatolický literární sbor, který však byl v roce 1631 přeměněn na katolický. Po Bílé hoře a válkách třicetiletých byl zřejmě kostel opravován, svědčil o tom donedávna krásný tepaný kříž s letopočtem 1666 ve štítu.

Původně byl kostel bez věže. Větší oprava chrámu proběhla v roce 1744, kdy byla loď prodloužena směrem západním o dalších 7,1 metru a nad vchod byl umístěn zděný kříž. Přístavba se dá snadno rozeznat, neboť vnitřní šířka přistavěné lodi je o 35 cm větší. Opravovalo se i v roce 1871, kdy shořela kostelní věž.

Nejstarší zvony pocházely jeden z roku 1639, druhý z roku 1535 a nejstarší byl bez data a nesl latinský nápis: „Ave Maria gratia plena, o Rex gloria veni cum pace.“ Při požáru v září 1917 se malý zvon rozlil a oba velké spadly z věže a rozbily se. Z původního materiálu byly ulity zvony Maria (umíráček) a Svatý Cyril a Metoděj a v říjnu 1924 byly posvěceny. Přišla však nová světová válka a opět rekvírování zvonů. V r. 1948 byly odlity dnešní zvony VáclavVojtěch, na něž se už předešlého roku konaly sbírky.

Výše zmíněný největší požár zachvátil štěpánovský kostel ve čtvrtek 20. září 1917 ve tři čtvrtě na jedenáct. Toho dne byl farář v Brně u zubaře a než odjel, zdržovala ho služka slovy: „Pro Boha, nikam nejezděte! Mně je tak úzko!“ Farář Lev Hlouch se pak o požáru dozvěděl až během návratu na nádraží v Nedvědici.

Osudný požár vznikl v č. 18 Josefa Fialy a rozšířil se na č. 19, kde měl Antonín Fiala obchod. Zde se vzňaly hořlaviny a vystřelovaly jako ohnivé koule na vyschlou šindelovou střechu věže a kostela. Nejdříve hořela věž, pak střecha chrámu. Kromě drobností celý kostel i s věží shořel, tedy tři oltáře, cenný obraz J. Zeleného a další obrazy, kazatelna, Boží hrob, lavice, varhany, misionářský kříž, zpovědnice, okna, dveře, schody na pavlač… Zvony se roztavily.

V letech 1923 až 1924 vznikla zajímavá kubistická stavba, projekt Prof. Ing. arch. Miloslava Kopřivy (1894 – 1968). Do štítu kostela byl zpět zasazen železný kříž s letopočtem 1666. Oltářní obraz sv. Petra a Pavla namaloval za 15 tisíc plus 2 tisíce za rám malíř František Václav Süsser a sousoší patronů nad vchodem z hořického pískovce (12 tisíc) je ranou prací realistického brněnského sochaře Josefa Kubíčka (13. 3. 1890 Slatina n. Zdobnicí – 29. 11. 1972 Brno). Umístěno bylo v roce 1927. Ve stejném roce postavil varhany za 32 tisíc korun mistr Josef Petřík. Poslední úpravy tak trvaly do roku 1927. Věžní hodiny byly zakoupeny za 4 500 až v dubnu 1931.

Kostel byl slavnostně vysvěcen v neděli 16. 11. 1924 brněnským biskupem Dr. Josefem Kupkou, střílelo se přitom z hmoždířů a při mši svaté hrála kapela.

V létě 1999 dostal farní kostel měděnou střechu a historický kříž ve štítu byl po 333 letech nahrazen novým, pozlaceným. Zhotovil jej jako repliku předešlého pokračovatel kovářského rodu Zdeněk Čupr. V listopadu 1999 byl také na venkovní zeď připevněn dřevěný misijní kříž. Rekonstrukce střechy a věžičky dobíhala i v dalším roce 2000.

V odborné literatuře figuruje štěpánovský kostel mezi našimi předními kubistickými stavbami. Třeba Jan Sedlák píše, že kostel byl „přestavěný v lapidárních kubisticky dekorativních formách“. Jiní znalci v čele s K. Kučou hovoří o rondo-kubistické stavbě. Prof. PhDr. Josef Válka, CSc. považuje štěpánovský kostel za jedinou kubistickou stavbu na Bystřicku.

Picasso namaloval své Avignonské slečny v roce 1907. Tento jeho obraz je označovaný za úplný počátek kubismu. U nás došlo jen k malému promítnutí kubismu do architektury. První kubistická stavba v Praze je z roku 1912 známý dům U Černé matky Boží. A ve Štěpánově se už v letech 1923 – 1924 přestavuje kubisticky kostel. Kubismus v architektuře brzy odezní, vzácnost ve Štěpánově zůstane!


 

Zajímavé budovy

ÚMStavební perly najdeme v samém centru městečka. Unikátní kubistický kostel a hned vedle něj bývalá škola z let 1860 – 1861, dílo vídeňského architekta Franze Schlepse (1813 – 1882). Dnes zde sídlí úřad městyse. Jde o zajímavou patrovou stavbu v historizujícím slohu se zalamovanými římsami a s předsunutým vchodem v ose stavby. V ozdobném štítě v patře nad dvojicí obloukových okének nese dvojice lvů erb Mitrovských s korunkou. V přízemí byly byty pro učitele a nadučitele, kuchyň a další příslušenství, v patře pak dvě prostorné třídy. Schleps byl oblíbeným architektem Mitrovských. V 60. letech 19. století bylo v blízkém okolí realizováno několik jeho staveb. Kromě školy i stavba revíru na Hodůnkách (dnešní č. 224), podobná hájenka nad Hodonínem známá jako Starý Kvartýr (katastr Černovic), ale i hrobka Mitrovských přistavěná ke kostelu v Doubravníku či hradní knihovna na Pernštejně. Na Pernštejně vytvořil též známý Sál spiklenců, upravil hranolovou věž Čtyř ročních období a dalšími romantickými zásahy završil novogoticky stavební vývoj hradu v 19. století.
 

ZSNedaleké zdravotní středisko je také bývalou školou, postavenou novorenezančně v letech 1884 – 1886 stavitelem Karlem Šírem z Nového Města.
FaraA hned vedle stojí hodnotná barokní fara z 2. poloviny 18. století s obdélníkovým půdorysem a mansardovou střechou. Na fasádě nad dveřmi je umístěn reliéfní erb hrabat ze Stockhammeru, kteří byli vrchností pernštejnského panství od počátku 18. století. Úplně stejný erb je na faře v Rožné, která se stavěla v roce 1765. Štěpánovská fara bude ze stejné doby, to zde vznikla expozitura.

 

Sv. J.N.Pam

V parku najdeme nejen sochu sv. Jana Nepomuckého (1896), ale i pomník padlým z r. 1925. Okrašlovací spolek ji postavil z kamenů od starých štol.  Nad Štěpánovem V Páleninách se zachoval zbytek hranice mezi kunštátským a pernštejnským panstvím. Jedná se o pět mramorových hraničníků s letopočtem 1678 a s ozdobnými písmeny K a P. Připomínají prodej pernštejnského lesa Prosetínským.





Na vrcholu Kopce při pěšině k samotě Lhotky dokládá mramorový kámen (90 x 48 x 16 cm) se zašlým křížem smrt vojáka ve válkách prusko-rakouských. Kámen v úvozu nad školou (72 x 38 x 6 cm) byl postaven na paměť smrti Karla Fice dne 8. 8. 1753 pod převrácenou fůrou. Brzy po této události, asi ještě téhož roku, zde byla stéla instalována. Čekal ji zajímavý osud. Cesta byla nahrazena jinou, schůdnější, lidé sem přicházeli zřídka a pomník zarůstal travou a keři. Na místě tragédie se později objevili traktoristé a nevědomky desku zaorali a zajezdili do země. Na povrch vyčnívala jen nepatrná část a ta byla později ještě ulomena a ztracena. A tak byl sice pomníček zakreslen a popsán v obecní kronice, ale nikdo už nevěděl, kde ho přesně hledat. Od smrti nešťastného sedláka uběhlo dvě a čtvrt století, než byla deska roku 1979 objevena skupinou štěpánovských pionýrů. Později ji ještě jeden dobrák ukradl, ale vrátil ji díky pátraní autora knihy Smírčí kameny na Vysočině. Deska je 72 centimetrů vysoká a 38 široká, z vrchního řádku jsou první tři slova ulomena a ztracena.

Celý text zní:

Člověče, pozastav se,

smrt nad tebou vyskytuje se,

pamatuj, že umřít musíš,

jako Karel Ficz to zkusíš,

kterýžto v tomto místě šel z tohoto světa.

Zajisté 60 let měl věku svého,

když se odebral světa toho

a roku 1753, dne 8. aug. měsíce.

Odevzdal duši svou v božské ruce.

VSVysoká skála se tyčí nad říčkou Hodonínkou asi 1 km od Štěpánova. Dne 17. 8. 1928 z ní skočili nešťastní milenci. Další mrtví bohužel přibyli od roku 1994 z řad horolezců (3. 9. 1994 Jiří Křehlík a Jaroslav Foukal, 5. 5. 1996 Jiří Rössler, 21. 4. 2002 Pavel Baar...).

Skála je podle měření horolezců ze září 2013 vysoká 51,3 metru a ve vrcholové části přechází v samostatnou věž oddělenou od okolního terénu. Na protější straně proti toku říčky Hodonínky jsou další dvě skalní stěny. Podle horolezeckého webu je na Vysoké skále přes 10 cest kategorie 3 až 5. Skála prý „vypadá elegantně, ale asi nic, za čím by se vyplatilo jet přes půl republiky...

 

 


 

Drobné církevní památky

 

křížStátem chráněnou památkou je litinový kříž před farní budovou. Nese letopočet 1761 a byl odlit z prvního odpichu nové vysoké pece.

V okolí Štěpánova jsou rozesety desítky drobných církevních památek. Díky zdejším železárnám se dochovalo množství právě slévárenských prací. Nejznámější a asi nejvíce na ráně je krásný křížek u fary s letopočtem 1761, který byl odlit z prvního odpichu nové vysoké pece.

Krásný železný kříž na Hodůnkách u pily připomíná založení tohoto podniku hrabětem Vilémem Mistrovským v roce 1856. Byl posvěcen 23. 8. 1857.

Železný kříž na Kozlově byl postaven v roce 1849 a vedle něj pak vznikla kaplička. Obraz P. Marie do ní světil 21. 9. 1862 P. Ronovský. V témže roce se začala stavět zvonička ve Vrtěžíři a dokončena byla příštího roku. Průvod ze Štěpánova do Vrtěžíře vyrazil 28. 6. 1863 a farář Pavlíček tam světil obraz v kapličce i kříž pod ní.

V roce 1862 byl povalen nahnilý dřevěný kříž na hřbitově. Tehdy ještě kaplan Jan Pavlíček vybral ve sbírce 170 zl. a u brněnského obchodníka J. Dolífky objednal železný kříž se zlacenou figurou Krista. Manželé Čermákovi z Olešničky pod něj zakoupili železný pozlacený obraz Panny Marie a štěpánovská obec lucernu. Kříž světil už farář Pavlíček 14. 6. 1863. Hřbitov „k Olešničce“ či zvaný také „pod Hradiskem“ byl založen v roce 1810 a rozšířen 1858. Listinou biskupské konsistoře č. 1428 z 11. listopadu 1810 se povoluje světit kříž na hřbitově.

V roce 1861 odporučila Marie Červinková v závěti postavit kříž v Olešničce a dala na něj 20 zl. Obec Olešnička se obrátila na hraběte Mitrovského, který nechal kříž odlit ve zdejších železárnách a obci jej daroval. Těch 20 zlatých se použilo na podklad a oplocení kříže.

Procesím se tehdy dařilo hlavně proto, že se připomínalo tisící výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu, a tak vedl P. Pavlíček dne 5. 7. 1863 „náramně veliké množství věřících pobožných do Olešničky zvané Veliké“. Kristus na kříži byl pozlacen v roce 1869.

Dodnes obdivovaný železný kříž na Vysoké skále se světil 20. srpna 1876. Prameny se o něm zmiňují jako o kříži „na Hrubé (Vysoké) skále v lese panem hrabětem Vladimírem Mitrovským postavený“. Ze sousední stráně byl na vrchol Vysoké skály k té příležitosti zbudován pohodlný dřevěný most. Když provedl biskup Bauer 28. 7. 1883 ve Štěpánově biřmování, byl to důvod pro Aloise a Marii Čuprovy, aby zakoupili pozemek na Chocholíku a za 120 zl. železný kříž. Svěcení provedl nedvědický farář Straka 7. 10. 1883.

Mramorový kříž Markytánův nad úvozem k Bystřici (dnes u křižovatky silnic nad Bystřičákem) byl svěcen hned dvakrát – 6. 9. 1885 a 15. 4. 1888.

Za Štěpánovem k Borovci (dnes kopeček u školy) nechal postavit kamenný kříž Jakub Špaček, ale silný vichr jej v roce 1893 povalil. Dědic Špačků nechal na jeho místě zbudovat křížek železný a P. Hlouch jej světil 6. 5. 1894. Podle závěti Marie Kalousové byl v roce 1895 postaven a 7. 6. 1896 posvěcen železný kříž ve směru k Hodůnkám (dnes na Šumavě).

Rodina mlynáře Zelinky postavila v roce 1896 na náměstí sochu sv. Jana Nepomuckého z pálené hlíny. Posvěcena byla 30. 8. 1896. Ředitel železáren Karel Žáček ohradil sochu nejdříve dřevěnou mříží (1905) a poté železnou (1912). V 60. letech 20. století byla socha zdevastována opilcem a definitivně restaurována až po 30 letech. Mříž byla opravena v roce 2016.

Nejnovější památkou jsou nová Boží muka (1999) Na Horkách.

 

Litinové sarkofágy Mitrovských v Doubravníku

 

Největším celkem zachovaných štěpánovských odlitků je soubor litinových rakví v doubravnickém kostele. Spočívají v něm především členové rodu Mitrovských.

Zřídil ji v roce 1867 hrabě Vladimír Mitrovský. K severní straně doubravnického kostela dal nákladem 70 000 zlatých přistavět pseudogotickou hrobku pro členy svého rodu a pořídil do ní litinové rakve, které byly odlity ve Štěpánově. V hrobce, projektované architektem Schlepsem, se nachází celkem 19 rakví. Zdobí je erby Mitrovských i pernštejnská zubří hlava. Jsou nejen dokonalým slévárenským dílem, ale mají i vysokou hodnotu uměleckou. Jsou k nim totiž připojeny litinové symboly pomíjivosti života – kříž, lebka, obrácená pochodeň, přesýpací hodiny. Modely lebky i erbu byly v naší slévárně ke spatření ještě krátce před pádem komunizmu.

Slévárenský odborník doc. Vladimír Ustohal o rakvích naznal, že se jedná
o „unikátní doklad uměleckého a zároveň řemeslného zpracování v bývalých železářských hutích ve Štěpánově. Je jistě ke škodě, že není v soupisu technických či historických památek a že jí není věnována přiměřená péče.

 


 

Hradisko

Hradisko nad Štěpánovem bylo opevněno už počátkem kolonizace zdejšího kraje, z hradu se zachovaly příkopy a zbytky zdí. Na Hradisku se našlo mnoho střepů a šipek. O hradu bohužel chybí písemné zprávy a nepřímo se ho dotýká pouze zápis z roku 1481 či 1491 (rok nelze s jistotou přečíst), ve kterém se dává markrabě Jošt Blažejovi z Kozlova 3/4 lánu pozemků od pustého hradu. Menší opevnění bylo zřejmě i na "Malém Hradisku" (mezi Balkánem a silnicí č.150-dříve č.18) a také v Olešničce, kde svobodnickým dvorem bylo č. 202. Později zde vznikl i malý zámeček s křížovou klenbou.

 


 

Štěpánovské zvony

Původní štěpánovské zvony pocházely z let 1639,1535 a nejstarší byl bez data a nesl latinský nápis: "Ave Maria gratia plena, o Rex gloria veni cum pace." Měřil v průměru 55 cm a vážil 93 kg. Největší zvon nesl nápis: "Tento jest zvon dělán ke cti a chvále léta Páně 1535." Byl na něm vyobrazen Kristus na kříži a Panna Maria se svatým Janem. A kromě toho ještě další znak či ornament. Zvon měřil v průměru 97 cm a vážil 510 kg. Další zvon nesl nečitelný nápis z roku 1639. Při požáru 1917 se malý zvon rozlil a oba velké spadly z věže a rozbily se. Rakouský erár za ně zaplatil 2 000 korun a zvonovinu si chtěl odvést. S odevzdáním se však vyčkávalo až do října 1918 a tím byl materiál zachráněn. Nejvíce se o to zasloužil obecní strážník Tomášek. Z tohoto původního materiálu byly ulity zvony "Maria" (umíráček) a "Svatý Cyril a Metoděj" a v říjnu 1924 byly posvěceny. Přišla však nová světová válka a opět rekvírování zvonů. Na štěpánovské věži přečkal toto nové drancování jen menší umíráček "Maria". V r. 1948 byly odlity dnešní zvony Václav a Vojtěch.

 


 

Hornická osada

Moravským unikátem je objev hornické osady ze 3. čtvrtiny 13.st. v lokalitě Havírna (asi 2km severovýchodně od Štěpánova). Na ploše 16 ha jsou tu nejen zbytky důlních děl, ale i stopy po zahloubených obydlích a zbytky dvou tavících pecí. Lokalitu objevil v r. 1993 amatérský badatel Jaroslav Sadílek z Olešnice a nasbíral zde na 250 částečně zdobených zlomků keramiky. Na tomto místě zřejmě těžili stříbro brněnští měšťané, což by dokládaly dvě listiny z pol. 13. a pol. 14. stol.

 


 

Hranice mezi panstvím

Nad Štěpánovem V Páleninách se zachoval zbytek hranice mezi kunštátským a pernštejnským panstvím. Jedná se o pět mramorových hraničníků s letopočtem 1678 a s ozdobnými písmeny K a P. Připomínají prodej pernštejnského lesa Prosetínským.

___________________________________________________________________________________________________________

Použitá literatura a prameny

 

Jurman, H.: Čtení o Štěpánovu. ZZ, Štěpánov, 2000.

Jurman, H.: Padesát let organizované kopané ve Štěpánově nad Svratkou 1943 – 1993. FO Spartak, Štěpánov 1993.

Jurman, H.: Štěpánov nad Svratkou 1285 – 1985. ZZ, Štěpánov, 1985.

Jurman, H.: V nejkrásnějším údolí na světě. ZZ, Štěpánov 2014.

Polák, A.: Nerostné bohatství Bystřicka. Krajské nakladatelství, Brno 1960.

http://www.faur.estranky.cz/