Navigace
Obsah
Povýšení na městečko
V roce 1348 byly pro zápisy o převodech svobodných statků založeny brněnské zemské desky. Druhý zápis v těchto deskách se týká mimo jiné i Štěpánova. Jimram z Kamene spolu se svými syny prodal hrad a majetek několika okolních městeček a vesnic Ješkovi a Benešovi z Boskovic. Mezi prodanými vesnicemi figuruje i Štěpánov a mlýn v Olešničce. Tento prodej však proběhl dříve než roku 1348, a to z důvodu prostého. Jimram z Kamene umřel roku 1335 a tudíž se prodej uskutečnil v první polovině 30. let 14. století. Tento majetek směnil roku 1358 Ješek z Boskovic s markrabím Janem. Opět je zde Štěpánov s Olešničkou uváděn.
24. 7. 1377 získal lénem Jan z Křižanova zubštejnské panství. K hradu Zubštejnu (dříve se uváděl pod názvem Kámen) tehdy patřily pouze Štěpánov, Pivonice, Vrtěžíř, Lesoňovice a část Koroužného.
Velké plus pro Štěpánov bylo přidělení k pernštejnskému panství v 15. století. Pernštejnové patřili k nejbohatším a nejslavnějším rodům u nás. Štěpánov, stejně tak i ostatní vesnice, dostával od Pernštejnů různá práva a privilegia.
2. ledna 1483 obdržel Štěpánov a okolní vesnice, Olešnička, Vrtěžíř, Kozlov, Švařec, Koroužné a Lesoňovice právo odúmrti, které dříve patřilo pouze panovníkovi a od 15. století i vrchnosti. Toto právo znamenalo, že poddaní mohli svůj majetek svobodně odkazovat i v případě, že po nich nezůstal zákonný dědic. V této době byla farnost ve Štěpánově centrem okolních vesnic.
Privilegia zvýhodňovala uvedené vesnice, čímž pánové z Pernštejna dosáhli toho, aby místní obyvatelé z jejich panství neodcházeli. Byla to snaha po hospodářském a politickém rozvoji.
Jedním takovým krokem bylo osvobození od šenkování panského vína. Listina byla vydána 19. září 1500 a vztahovala se na Štěpánov a dalších 61 vesnic pernštejnského panství společně s Bystřicí.
Roku 1515 osvobodil Vilém z Pernštejna Štěpánov s většinou vesnic od bezplatného vození panských ryb. Bylo jim za to placeno čtyřmi groši na jednu míli.
V gruntovní knize pernštejnského panství je z roku 1544 zápis o štěpánovské rychtě. K té tehdy patřil Borovec, Švařec, Koroužné, Čtyři Dvory, Lesoňovice, Vrtěžíř a Nivsko (dnes Kobylnice). V této knize je taktéž uveden údaj o jednání před stěpánovským "ouřadem" v roce 1548. Vystupuje zde rychtář Jiří Brdečka s konšely Mikulášem, Pavlem, Nejtkem a Matějem. Kdo zde však chybí je purkmistr, což značí, že v té době byl Štěpánov pouze vesnicí. To potvrzuje i fakt, že Štěpánov neměl ani své vlastní pozemkové knihy a jeho grunty se zapisovaly do gruntovní knihy pernštejnského panství (městečka Nedvědice a Doubravník své gruntovní knihy již měla), nebo že v letech 1547 a 1549 se uvádí rychtář ze Štěpánova na stejné úrovni jako rychtář z Ujčova.
Při již zmíněném privilegiu z roku 1500 je Štěpánov nazýván vsí. Název městečko je poprvé u Štěpánova uveden v kapitle sirotčích register pernštejnského panství z roku 1551. Štěpánov se tedy přeměnil z vesnice na městečko někdy v polovině 16. století. Přesné datum není známo. Co je ale důležité, toto označení bylo pouhou formalitou, poněvadž organizaci Štěpánova neovlivnilo. V čele nebyl purkmistr, ale stále rychtář.
V roce 1596 prodal pán z Pernštejna za 44. 000 zl. hrad, Nedvědici, Doubravník, Štěpánov a ostatní majetek Pavlu Katharynovi z Katharu. Nový pán v roce 1598 vydal listinu, v níž změnil robotu na roční plat 23 zl. Vztahovala se na Štěpánov a okolní vesnice. Zrušení roboty mělo velký vliv na další rozvoj Štěpánova i zvýšení počtu obyvatelstva.
V roce 1589 vznikl urbář, ktrý pojednává i o zemědělském městečku Štěpánovu. Jeho údaje směřují na rok 1582, kdy ve Štěpánově žilo 18 usedlíků. Jsou to následující hospodáři: Martin Konečný, Severin, Václav Krejčí, Václav Bartošů, Barbora Mánková, Václav Čermák, Václav Matialků, Marta Duchkova, mlynář Matěj, Pavel Pyšnej, Blažej Vítků, Bartoň Hladkýho, Martin Hladký, Václav Klatovský, Jan Bartoňů. Z nich bylo 13 láníků, jeden krčmář a 3 podsedníci (bez půdy nebo majitelé velmi malého pozemku). Nejbohatší ze sedláků měl 1,5 lánu, 7 sedláků jeden celý lán a 5 mělo půl lánu.
Na Borovci byli roku 1582 jenom 3 usedlíci: Duchek (vlastnil 1,5 lánu), Mikuláš Požárník a Andreas Hamerník.
Štěpánov okolní vesnice jasně převyšoval, neboť měl 26 usedlostí a zbylé vesnice pouze okolo 10.
Další zpráva o obyvatelích Štěpánova pochází z konce třicetileté války z roku 1645. Počet usedlíků se nezměnil, pouze se někteří vyměnili.
Každé z městeček mělo právo používat své pečeti a znaky. Štěpánov nebyl výjimkou. Mezi listinami a dokumenty je i pečeť Štěpánova. Její průměr je 30 mm. V pečetním poli je barokní štít s postavou horníka, který má v levé ruce kladivo. Na pečeti je nápis: "PECZET MIESTECZKA SSTIEPANOWA D".
Také na razítku z 19. století je renesančíní štít s postavou horníka. V levé ruce drží na skále sekáč a ve zvednuté pravici kladivo.
Znak Štěpánova je symbolem hornictví, které zde bylo rozšířenou, ne však převažující profesí. Převládalo zemědělství.
Obce štěpánovské rychty používaly pečeť, kterou štěpánovský rychtář obdržel na Pernštejně roku 1689. Štít je podélně dělený, v horní polovině je nahoře krajidlo, pod ním hrábě a pod nimi radlice. V dolní polovině je zubří hlava s houžví v nozdrech, v pravo i vlevo od ní je po jedné růžičce. Pečetní pole je odděleno od nápisu linkou. Nápis zní: STIEPANOWSKA RICHTA 1689.